Jak se určuje cena zlata – kdysi a dnes

S kolísáním ceny zlata se setkáváme, když sledujeme vývoj jeho ceny. Jak se však tato cena určuje?

Když se letos v březnu změnil způsob určování ceny zlata, vyvolalo to zájem, jaký je vlastně vývoj určování ceny žlutého kovu. Jak to tedy vlastně je? Jak funguje mechanismus, s jehož pomocí se sejdou představy prodávajících a kupujících o ceně zlata?

Základem pro určování ceny zlata je tzv. London Gold Fix Mechanism. Ten funguje od roku 1919, ale má již své předchůdce. Těmi byla v období před první světovou válkou neformální setkání zástupců čtyř londýnských bank, kteří se na těchto setkáních dohadovali o ceně tak dlouho, až se zájem prodávajících a kupujících o provedení obchodu dostal do rovnováhy. Jména těchto bank sice již dnešnímu čtenáři mnoho neřeknou, není však od věci si je připomenout, neboť některé z nich byť pod jinými jmény se na systému podílejí dodnes. Byly to banky Mocatta & Goldsmid, Samuel Montanu & Co., Pixley & Abel a Sharp Wilkins.

Těmto neformálním setkáním však bylo nutné časem dát nějaký řád, k čemuž došlo poprvé 12.září 1919 v 11 hodin dopoledne londýnského času. Tehdy byla stanovena první cena zlata v dnes již téměř století trvajícím systému – 4 libry, 18 šilinků a 9 pencí za trojskou unci (31,1 gramu).

Původní telefonické domlouvání bylo shledáno nepraktickým, a proto se jednání této skupiny začala uskutečňovat v sídle nového člena zmíněné skupiny – banky N. M. Rothschild & Sons, která se dle dohody také stala zodpovědnou za určování ceny zlata. Pomocí telefonického spojení s mateřskými bankami byla cena vždy upravována tak dlouho, až bylo dosaženo rovnováhy mezi nabídkou a poptávkou.

Tyto schůzky postupně vykrystalizovaly v podobu dvou schůzek denně, vždy 10:30 a v 15:00 hodin londýnského času. S nástupem nových technologií se osobní schůzky přeměnily v konferenční hovory, s časem se měnil i počet a jména zainteresovaných bank. Například v roce 2004 ze skupiny vystoupila banka N. M. Rothschild, v roce 2014 pak Deutsche Bank.

V minulém měsíci, konkrétně 20. března 1915 pak došlo k zásadní změně systému. Konferenční hovory byly nahrazeny elektronickou aukcí ve stejných časech. A kdo se jí v současného účastní? Čtyři banky z původní sestavy, dnes ovšem již pod jinými názvy:  Scotia-Mocatta, HSBC, Barclays cupital a Société Générale. Dále pak JP Morgan, Goldman Sachs International a švýcarská UBS. V zájmu zvýšení transparentnosti i neblahých zkušeností, například s ovlivňováním klíčové sazby LIBOR, se očekává vstup i dalších účastníků.