Těžba mědi už není rýžovištěm zisků

Ani těžba mědi se nevyhnula strmému pádu. Dávno pryč je cenový boom, když v roce 2011 cena mědi vystoupala až k deseti tisícům dolarů za tunu.

Od té doby cena mědi vytrvale klesá a v současné době se pohybuje pod 6 900 dolary za tunu, když dokázala spadnout ještě níže. Na druhé straně náklady trvale stoupají a u těch největších těžařů se pohybují kolem 6 500 dolarů za tunu kovu. Proč tomu tak je? Stoupají náklady na energie, mzdy horníků, je třeba se posouvat do stále hůře dostupných nalezišť. To se projevuje zejména menších těžařů pracujících na méně výnosných ložiscích a tito těžaři se dostávají do dilematu, zda těžbu zastavit či pokračovat se ztrátou ve víře v nový růst cen. Výhled na toto zvýšení je přitom nejistý. Největší odběratel, čínský průmysl, zpomaluje svůj růst a přestože se řada dalších významných ekonomik začíná opět rozvíjet, nelze doufat, že čínský výpadek dokáží v dohledné době nahradit. Indonéská vláda, která letos v lednu zakázala vývoz nezpracovaných rud ze země, nakonec na měď udělila výjimku, takže očekávaný růst cen se u mědi na rozdíl třeba od niklu nekonal. Indonésie přitom patří k největším světovým těžařům mědi.

Jaké mohou být konkrétní dopady? Velké firmy, jako například BHP BHP Billiton, Codelco, Freeport-McMoRan či Glencore Xstrata – mají obvykle větší bezpečnostní polštáře. Jejich těžební náklady jsou také nižší – kolem 5 tisíc dolarů na tunu. Problémy však budou narůstat zejména u malých čínských, případně chilských těžařů. Což vedle zavírání nerentabilních dolů může také znamenat rostoucí koncentraci vlastníků, kdy velké solventní firmy budou skupovat ty malé. Jistou naději poskytuje těžařům skutečnost, že loni byly výrazně snížené světové zásoby mědi. Její nedostatek při zvýšení poptávky by mohl vyvolat tlak na růst cen.