Švýcarské banky zvedají poplatky za hlídání zlata

UBS a Credit Suisse, jež dominují trhu zlata v Curichu podle průzkumu Financial Times zvýšili poplatky za držení zlatých cihel. Noviny zprávu zveřejnily minulou středu. Proč se zdražuje, jsou za tím daně?Tento krok je namířený za účelem přesvědčit klienty, aby své prostředky změnili na přímé vlastnictví, což by z banky udělalo jednoduše jen „hlídače“. Podle anonymních zdrojů seznámených s myšlením bank je toto rozhodnutí součást širších snah o snížení velikosti bankovní účetní rozvahy. Podle dotázaných obchodníků se poplatky v oblasti zvýšily o 20%. Pro Reuters to obě banky odmítly komentovat.

Proč k tomu dochází?
Oficiálně se banky snaží snížit riziko, jemuž jsou vystaveny. Objevují se ale také spekulace, že je za tím něco víc.
Rozdíl mezi „alokovaným“ a „nealokovaným“ zlatem je v problému stěžejní. Na nealokovaném účtu nejsou majiteli zlaté cihly přiděleny přímo, nedá se říct „tahle hromádka je moje“, ale učet je se zásobou zlata spojen v rámci portfolia banky. Je to nejlevnější způsob držby zlata. To  je i případ německých rezerv, které poputují zpátky do země. Vzniká u toho nebezpečí ztráty majetku při krachu instituce. Na alokovaném účtu je zákazníkovo zlato fyzicky odděleno od ostatních zásob. Tady nemůže banka do rezervy zasahovat.

Švýcarský bankovní systém a jeho zvláštnosti hrají v událostech důležitou roli. Pro švýcarského bankéře je nezákonné zveřejnit jakákoliv data o jeho klientech a jejich účtech. Navazuje to na tradici starou už 300 let. Není to tak dávnou, co vedla UBS spor se Spojenými státy kvůli obvinění zakrývání amerických neplatičů daní. Do sporu se musela zapojit i švýcarská vláda. Nakonec USA získaly ze 45 000 požadovaných jmen pouze 4 050 neplatičů, banka vyšla z principu, že neplacení daní je zločin a tak informace poskytla. Aby mohla dále operovat v USA, musela zaplatit masivní pokutu. Od té doby si dávají Švýcaři na americké klienty pozor, protože nad nimi visí možnost další nespokojenosti zahraniční vlády.

V roce 2010 vstoupila v platnost mezinárodní smlouva FACTA, která upravuje předávání informací souvisejících s neplacením daní.
Pokud se klienti přejdou na alokované účty, přesune se při zjišťování údajů o daních mimo banku jen mezi klienta a stát. Neexistuje zákon, který by nařizoval reportovat zahraniční majetek v drahých kovech. Zlato, které by USA mohly bankám zabavit tedy vlastně už bankám patřit nebude, takže bance nehrozí riziko neseriózních klientů.
Ať už je to příčina zvedání poplatků, či ne, rozhodně je to dobrý důvod proč takovou strategii využívat.

Charvát 13.2.2013
Zdroj:
Reuters.com
Kitco.com