Nejen lithium, ale také kobalt

Nastupující éra elektromobilů vzbuzuje rostoucí zájem o potřebné kovy. U nás je známý spor o těžbu lithia. Hlavně proto, že tohoto kovu máme celosvětově dost významné zásoby. Ještě důležitějším se však může stát kobalt.

Lithia máme dost, ale zázraky nečekejme

Spory o to, kdo by měl těžit české lithium, ovládaly v minulých týdnech naši politickou scénu. Poodhlédněme od předvolební rétoriky a podívejme se věc střízlivějším pohledem.

Ano, lithium máme a můžeme jej poměrně dobře využít. Je však nutné mít na paměti, že nejsme pupek světa a že naše zásoby představují zhruba dvacetinu v současnosti známých světových zásob.

Čili jsou státy, které disponují daleko většími zásobami – zejména Bolívie s polovinou světových zásob, dále Čína, Argentina, Austrálie.

Průzkumné vrty na Cínovci jsou velmi nadějné pro českou těžbu lithia.

Velké rozdíly panují i v odhadu hodnoty našeho lithia. Ono nelze vzít současné zásoby a vynásobit je cenou na trhu. Těžba totiž znamená také nemalé náklady. S jejich započítáním pak případný zisk vypadá poněkud jinak. Podle dosavadních odhadů by během jedenadvaceti let mohla být vytěžena desetina našeho lithia. Jeho čistá hodnota při současných cenách pak představuje kolem 13 miliard korun. Což se opravdu hodně liší od slov některých snílků o bilionech. Jistě, v dalších letech nebudou třeba tak vysoké prvotní investice, na druhé straně je však nutné počítat se zhoršujícími se geologickými podmínkami, nižší výtěžností apod.

Samozřejmě že ani tato částka rozhodně není zanedbatelná a buďme rádi, že lithium máme.

Problémem však může být kobalt

Na rozdíl od lithia však nedisponujeme velkými zásobami kobaltu, který se může stát skutečným úzkým místem rozvoje elektromobility. Bez kobaltu se totiž současné technologie výroby baterií neobejdou.

Výzmaným zdrojem kobaltu je i Austrákie.

Právě kobalt je totiž prvkem, bez něhož se vývoj nových elektročlánků neobejde. Kobalt totiž zvyšuje kapacitu (elektrickou hustotu) a stabilitu baterií. V současných lithium-iontových bateriích dnešních elektromobilů je osm až dvanáct kilogramů kobaltu. Lze přitom počítat, že další rozvoj elektromobilů výrazně zvýší i poptávku po kobaltu.

Podívejme se na situaci řečí čísel. Celková globální poptávka po kobaltu činila v roce 2016 zhruba 100 tisíc tun. Z toho bylo zhruba 41 tisíc tun použito v bateriích pro elektrická auta, mobilní telefony a nářadí a spotřební elektroniku.

Podle odhadů však jen výrobci baterií spotřebují v roce 2025 kobaltu 75 tisíc tun. To vše se samozřejmě odráží v ceně. Cena, která se koncem roku 2015 pohybovala pod třiceti dolary za kilogram, se dnes pohybuje nad 60 dolary. A pravý boom spotřeby ještě zdaleka nenastal.

Problematické zdroje

Kobalt se dnes ze 60 procent těží v drsných podmínkách v politicky problematické Demokratické republice Kongo (dříve Zaire). Kromě problémů s cenou a spekulanty je zde problémem i zneužívání dětské práce při těžbě. To pochopitelně budí nechuť a tlak proti odebírání kovu od podobných těžařů.

Dětská práce je velkým problémem konžské těžby kobaltu.

Dalšími významnými producenty kobaltu jsou Austrálie, Rusko a Zambie. Rafinerie v těchto zemích již deset let dodávají každoročně stejné množství kovu. Významným zdrojem kobaltu je i Čína, která se však k vývozu kobaltu určitě nechystá.

Z jednotlivých firem je největším světovým těžařem kobaltu švýcarsko-anglická společnost Glencore s loňskou těžbou 28 tisíc tun kobaltu a ovládá doly v Kongu. Dalšími významnými producenty jsou Eurasian Resources Froup, kanadská Sherritt International a čínská China Molybdenum.