Budoucí české Eldorádo trochu ztrácí lesk
Není tomu tak dávno, co se našimi médii převalila vlna jásotu, jak můžeme zbohatnout na těžbě lithia, prvku nezbytného pro výrobu baterií pro budoucí výrobu elektromobilů. Vidina pohádkových zisků se však pomalu rozplývá a postupně dochází k vystřízlivění. Ono totiž na druhé straně všechno také něco stojí a na to se v prvním nadšení moc nemyslelo.
Jistě, význam lithia jako neoddělitelné složky baterií pro budoucí elektromobily zřejmě dál poroste a je dobré mít jeho vlastní zdroje. V tomto má naše republika štěstí. Krušnohorské ložisko v okolí Cínovce je zhruba páté až šesté největší na světě, navíc není třeba začínat úplně od nuly – lze využít důlní šachty, v nichž se dříve dobýval cín. Přesto vybudování potřebných provozů pro těžbu lithia bude něco stát – odhadem kolem deseti miliard.
Těžař je samozřejmě optimistou
Nedávno vydala společnost Geomet (vlastněná australskou společností European Metals), jež se budoucí těžbou zabývá, studii proveditelnosti. Samozřejmě je tato studie optimistická. Za jedenadvacet let při vytěžení pouhé desetiny zjištěných zásob by měla při započtení všech nákladů činit čistá hodnota firmy 13,5 miliardy korun. Nebo trochu jinak, srozumitelněji. Roční produkce dolu by měla činit 20 800 tun uhličitanu lithného, což při vcelku konzervativní ceně 10 000 dolarů za tunu představuje ročně 208 milionů dolarů, za zmíněných 21 let pak 4,3 miliardy dolarů. Náklady na vytěženou tunu přitom Geomet v Cínovci počítá na 5 211 dolarů s tím, že se je podaří snížit prodejem vedlejších produktů cínu, wolframu a potaše.
Je třeba však také počítat s dalšími částkami, které bude nutné vynaložit a vynakládat – daně, poplatky, licence, započtení inflace. A samozřejmě nezbytné prvotní náklady odhadované na 393 miliony dolarů. Z toho 180 milionů „spolkne“ výstavba závodu na výrobu uhličitanu lithného, 105 milionů stavba rozmělňovací a separačního provozu a 70 milionů úprava samotného dolu. Díky již zmíněné možnosti využít současná zařízení, jinak by to bylo podstatně víc.
A životní prostředí?
I tak jsou výsledná čísla pro budoucího možného těžaře příznivá, i když dříve zamýšlené Eldorádo se zřejmě konat nebude. Do hry však ještě vstupuje jeden dost zásadní faktor. Ministerstvo životního prostředí ještě nevydalo takzvanou EIA (posouzení dopadů těžby na životní prostředí). A EIA bude hrát velmi podstatnou roli. Jen příklad. Ono roční získání 20 800 tun uhličitanu lidnatého znamená ročně vytěžit 1,7 milionu tun horniny. A co s ní? Tu je třeba někde uskladnit a udržovat životní prostředí v přijatelném stavu. To jistě bude opět stát nemalé peníze.
Není cílem tuto těžbu zatracovat. Bude potřebná a vlastnictví takého naleziště se našemu státu jistě bude hodit. Jen ono zmíněné Eldorádo zřejmě poměrně dost vybledne.
Komentáře