Dlouhá historie stříbra v medicíně

Začneme-li přemýšlet o využití stříbra v medicíně, asi většinu nás napadne stříbro jako součást amalgamových plomb v hubařství. Stříbro však v historii medicíny zaujímalo řadu různých funkcí. Má i svůj podíl na označení šlechty jako „lidí s modrou krví“.

Stříbro znali Chaldejci již čtyři tisíce let před naším letopočtem. Už v pravěku patřilo stříbro, vedle zlata a mědi, k nejčastěji zpracovávaným kovům. A škála jeho využití byla velmi široká a dnes někdy i těžko představitelná. Plavidla a cisterny, mince, holicí břitvy, fólie, šicí materiály, roztoky či koloidy – to jen skromný výčet možného využití stříbra samotného či jeho roztoků a sloučenin.

Samozřejmě nechybělo ani využití stříbra v medicíně. A to dokonce ještě předtím, než byly objeveny antimikrobiální vlastnosti stříbra, a dokonce ještě předtím, než lidé zjistili, že právě mikrobi jsou příčinou řady infekcí.

Jen pár starověkých příkladů. Už otec historie Hérodotos uváděl, že žádný z perských králů nepil vodu z nádob, v nichž by nebyla příměs stříbra. To v nádobách na vodu zaručovalo delší trvanlivost vody, což byla zejména při vojenských taženích často věc přímo nedocenitelná. Nebo v Makedonii se stříbrné desky přikládaly na rány a napomáhaly tak jejich lepšímu hojení. Postříbřené přípravky používal i Hippokrates pro léčbu vředů a k podpoře hojení zranění.

S postupem staletí se objevovaly další způsoby medicínského využití stříbra či jeho sloučenin. Na začátek osmého století našeho letopočtu se datuje první záznam o využití dusičnanu stříbrného jako lékařského činidla. O dvě století později známý perský lékař Avicenna použil stříbrné piliny k pročištění krve či k léčbě zápachu z úst. V 16. století pak Paracelsus aplikoval stříbro interně v podobě louhu pro léčení ran. Stříbro se také používalo při léčbě epilepsie. Pacient při záchvatu epilepsie spolknul stříbrnou minci, která zabránila, aby si prokousnul jazyk.

Způsob uchovávání čerstvé vody vhazováním stříbrných mincí do nádob s vodou se hojně uplatňoval také při objevitelských cestách v Americe. Ale také i do nádob s mlékem.

„Modrá krev“ měla svůj původ v používání stříbrného nádobí ve vysoce postavených a majetných rodinách. Dlouhodobé používání tohoto nádobí se totiž projevovalo namodralým až šedým zabarvením kůže těchto osob.

Zhruba do roku 1800 se tak rozšířilo povědomí o účinnosti stříbra při léčbě kožních vředů, zlomenin, hnisajících ran, jakož i o výhodnosti skladování kapalin v nádobách s příměsí stříbra. O další zásadní milník se zasloužil německý porodník Carl Siegmund Franz Crede, který zavedl použití dusičnanu stříbrného v očních kapkách, čímž se bránilo zánětu spojivek u novorozenců. A další léta a zrychlující se technický pokrok nacházely další možnosti medicínského uplatnění stříbra.

Zdroj: Safina